POLOSEN

POLOSEN
Dnes kdybych byla mladá, dnes mladá, kdy noc je tak svěže letní, vyšla bych, sotva se zetmí na cestu, kterou tak znám. Nevidím domů, nevidím řeky, všudy jen voní růže a ticho, nevidím tebe, zahrado, lícho, vidím jen cestu letící v dál. Vteřiny běží, vteřiny mizí, ale vteřiny konečně stojí. Mladé je srdce. Proč se teď bojí? Noc. Květiny. Žár. Že jsem dnes mladá, proto se vracím, smutek se leje s bledého nebe... Nepotkala jsem, nepotkám tebe! Zima je. Musím jít zpět. Těžké je srdce, nohy jak chromé. „Bože můj“,můj,“ řeknu, „byla jsem mladá jednu noc letní“letní,“ ve snu jsem ráda, že tomu dávno... A nikdy snad. 429