PŘED KNÜPFEROVÝM OBRAZEM.
V paletě své měl’s skvělé barvy duhy,
miloval’s krásná, opálová moře,
říš Poseidona, korálové luhy.
A při východu bledé jitřní zoře
mořské panny,panny když zvolna procítaly,
na moři se zlaté kolébaly skvrny,
s nimiž štíhlí delfíni si hráli,
co v červáncích se rděly smavé vlny.
Štěstí tvůrce hledal’s ve svých vidinách.
Za studeného kdysi vzbuzen rána
hrad z pohádky spatřil’s státi v ssutinách.
A vše klam jen, přelud, fata morgana!
Opuštěn světem, zapomenut druhy,
vyhledal’s měkkou náruč svého moře.
Za tebou zavřely se vodní kruhy
a ke dnu padlo tvoje němé hoře.
Já smutek cítím vanout z tvého díla
a zdá se mi, že vlny hořekují,
že steskem umírá tvá mořská víla
a delfínové v jiná moře plují.
24