Poesie a prosa.
Na cestě z Prahy do Slaného.
Slečna.
Ach, jaký to veleslavný hrad!
A vůkol ty doly zlaté;
Ach, ten kraj pln čarokrásných vnad!
A to ticho v polích svaté!
Pán.
Milá slečno! totě Buštěhrad!
Dále však i já mám za to,
Že z těch dolíků se vine smrad,
Jeť to uhlí, a ne zlato.
Slečna.
Ach, jaká to utěšená cesta!
Borový tu šumí háj!
Tam zas hrad u prostřed mala města!
Věru toť pozemský ráj!
Pán.
Mejlíte se, milá slečno!
Pražský pouze jest to kraj,
Zámek jmenuje se Smečno,
A ten městys Muncifaj.
30
Slečna.
Na mne ze všech úhlů vane
Vznešené duch přírody;
Vám však těžko chápat, pane!
Obraznosti porody.
Pán.
Máte pravdu, slečno drahá!
Má obraznost nerodí,
Za to však můj rozum sahá
Tam, kam váš se nehodí.
31