Na básníky slaďounkých a krvolačných básní.
Již nepějte neustále:
„Sláva Slávům! sláva vlasti!
CeskýmČeským dívkám sladskésladké slasti!“
Neslouží nám to ku chvále.
Kdo jen stále sladce pěje,
Drahé máti neprospěje;
Tísně, písně, vlasti, slasti –
Nepodá na rány masti;
Pouhý zpěv nám nezpomůže,
Z sladkých veršů, z sladkých básní,
Nevzejdou nám dnové krásní,
Nezkvetou nám žádné růže.
Kdo jen chválu květů zpívá,
Květiny však nezalívá,
Neztěží ovoce žádné;
Pouhou chválou kvítí zvadne.
Místo slávy, místo chvály
Pějte činy, stavte školy,
Hledejte si zlaté doly,
Dobývejte kapitály!
Buďte pilní! buďte čilí!
Aby se i Nečechové,
I sousední národové,
Vážiti nás naučili.
39
Aniž pějte břitké meče,
Strašné bitvy, kruté seče,
Hurráh! ať žije lev český!
A podobné třesky plesky.
V našich časech není třeba
Pro vlast vylévati krev;
Mírný pokrok, školy, chleba
Žádá nyní český lev.
To drahou máť zvelebí,
Toho nám zapotřebí:
Ostatní pozemská sláva
Jestiť pouhá polní tráva.