Kýž do toho tisíc hromů!
Mravokární báseň.
Kýž do toho tisíc hromů!
Bůh mi rač odpustit hříchy!
Slyším, jda onehdy domů,
Bylť jest večer jasný tichý,
Vozku modlit se a klet,
Jemuž, anžto v žumpě seděl,
Ač i kůň se dřel a hleděl,
Nemožno přec dále jet.
111
Kýž do toho tisíc hromů!
Rač mi Bůh odpustit hříchy!
Takto ondy, věřte tomu,
Sotva tajím v sobě smíchy,
Slyším dva, jenž hráli v karty
Pouze o malé caparty,
Že jim třetí bulku smet,
Modlit se a spolu klet.
Aby do vás tisíc hromů!
Bůh mi rač odpustit hříchy!
Takto ondy, kráče z domu,
Buď z hlouposti nebo z pýchy,
Na bídu, jenž v cestě stála,
A mu dobré jitro přála,
Zahřměl suchý milostpán,
Veleznámý tulipán.
Takto v lidském živobytí
Zlé se s dobrým stále střídá;
A kdo v sobě ďábla cítí,
Ať se střež, ať se hlídá:
Ať nemíní, pouhé klení
Že odvrátí pokušení;
A že tím se spasí svět:
Modlit se a spolu klet.
112