Ranní obraz
V činžáku bydlí mnoho rodin,
každá je skoro stejná.
Každého rána v osm hodin
pavlačí dlouhou přejde bosa
nakrmit kosa
bruneta obyčejná.
Zpěvavý pták se čistit musí.
Jak je to, bože, divné...
Panička smete ptačí trusy,
pokrčí všedním, tupým nosem
nad schlíplým kosem,
protáhne záda, zívne.
Děti řvou kdesi vprostřed síně.
Straší je bílá vana.
Kráčí tam paní jakás líně,
koupání není sladkým losem,
pokrčí nosem
panička vždycky zrána.
39
Slunce jak zlatem tkaná šerpa
pokrývá všecky stěny.
Ze slunce člověk rozkoš čerpá,
panička ale s všedním losem
pokrčí nosem,
vystrčí z okna pleny.
V činžáku tomhle trávím žití.
Snad je to v hvězdách psáno...
Dřív se ten hrozný barák zřítí,
než paní s manželským losem
přestane krčit svým nosem
jedenkrát, jednou jen ráno,
Maria Panno!
40