Sonet o dobrých mravech
Nemůžeme říci, že ho rádi máme.
Nemůže však říci, že mu nadáváme.
Češi nejsou sprostí. Jejich neláska
nezná víc než povzdech: starý Procházka...*
To už spíše Maďar, když ho límec škrtí,
mnohem snadněj pouta dobrých mravů drtí.
„Eljen, Ferenz! Eljen!“ – když Rus utíká.
Neutíká? Dobrá: „starý paprika!“
Maďar uctí tím, co rodí jeho niva...
To však konec konců je tu vedlejší.
V Maďarech se totiž láska k půdě skrývá...
Nám jde o to: pohnout starou hlavu říše,
nad paprikou by se zadumala tiše –
Procházku pak shledá mnohem milejší.
1916.
*Starému císaři Františku Josefovi se v Čechách obecně říkalo „starý Procházka“. (Vysvětlivka pro naše mladší a nejmladší pokolení, které slovník českého lidu z doby Rakouska zná většinou jen z čítankových frází o třistaletému úpění.)
136