Pojedeme!

Pojedeme! (Zpívá se jako „Tajná láska, ta mne trápí“.)
Ach, ta Vídeň, ta nás trápí, ona nám pokoj nedá – Ale ona přijde chvíle, kdy se to všecko shledá! Všecko shledá, všecko víme, všecko si pamatujem – a přijde den, i ten Brixen kdy my si zaoučtujem. Nic ty, Karle, se nestarej, spi ve svém hrobě tiše – však už se to brzy všecko sokolím pérem spíše! Až to spíšem, tak oblíknem červené košilice, a přes Brixen, není to sen, pojedem do Kostnice! 153 Není to sen, je to pravda, věřme jen sami sobě, od Havlíčka jde cestička přes Vídeň, Jene, k tobě! 1916.
154