U straky.
Zrána
Mladá vrána,
Nerozumné ptáče,
Semotam po dubě skáče,
Zobáček si o větvičky brousí,
Pazourkem si pírka češe, hlásky trousí;
Tu zaslechne zblízka křídel třepetání,
Šustot listů, moudré štěbetání,
Na sousedním buku skáče
Strakaté si ptáče,
Kráká, sičí,
Křičí:
Krrrr-a! Krrrr-a!
14
Straka!
Kýho šlaka?
Vrána se jí klaní!
Dobré jitro, moudrá paní!
Na to se jí v zdvořilosti táže:
Pověz pak mi, prosím, co tvá moudrost káže?
„Pravdu káži, krátkozraká! Té však každý
Štítí se co hnusné bratrovraždy,
Žvatlalkou mě nazývají,
To však každý tají,
Před ní že se
Třese
Krrrrr-a Krrrr-a!Krrrr-a!“