Podobenství.
Mnohý básník v potu tváří
Básničky a verše kuje,
Tajný oheň z očí září,
Souměří a přizvukuje;
Brzo v moře hlubiny
Směle se pohrouží;
Když pak se roztouží,
Tmavé hledá skaliny,
Těm svou bolest žaluje,
Naříká a běduje:
Ouvej! běda! Bože! ach!
Až v čtenáři vzniká strach;
50
Když vychází luna bledá,
Utěchy zas v háji hledá,
Kde objímá stromy
A svolává hromy;
Ouvaly a skály,
Jeskyně a svály
Silným veršem drtí,
Divé šelmy škrtí;
Ať si cestu krví kropí,
Předc jej žádný nepochopí.
Tamto žáček,
Malý uboháček
Před kantorem stojí,
Hlásky slabé pojí,
Přebojácně slabikuje,
Slovíčka a sady kuje;
Tu zas chuďas maličký
Pod bradou má housličky,
Smyčec v slabé pravici –
V umělecké posici;
Notnou trží chválu,
Odehrává skálu;
51
Pauzy a přestávky,
Přechody a lávky
Slabým hlasem počítá,
Ucho jemně uvítá;
A předc všechny kmotřičky,
Strejčkové a tetičky
Dokazují dočista,
Že z něj bude houslista,
Který v krátkém čase
Beze všeho odporu
Jistě vyrovná se
Panu kantoru.