Můj Bože, jaký úžasný den!

Můj Bože, jaký úžasný den! Můj Bože, jaký úžasný den!
Tisícerými dojmy na tisíc dílů rozpolcen a zase zcelen, poznáním stmelen vrací se duch k usínajícímu tělu. Jaký to čarovný kruh! Křidou ho píši do vzduchu... Pojďte sem všichni, kteří ve vzruchu hledáte života příčinu, v mocném účinu žalu a radosti cítíte, jak vámi proniká krví až do kostí. Je v nás i kolem nás Bůh? Byl to dnes On, který se mnou práce se chopil a včera posměch Si stropil? 25 Byl to dnes On, který za rohem v pohledu dítěte srdce mi podal, On zas, jenž dnes mne zklamáním zbodal? – Jak mluvit o Bohu před Bohem? Včera dal sílu necítit, nevidět hrůz a běd – a dnes na dostřel je přede mnou rozprostřel a hnal mne zpět. A to všechno On, všemohoucí? A já člověk vidoucí, nemohoucí, kterého trn pouhý zraní, hračkou jsem jen v Jeho dlani? Jak bloudím, jak bídně soudím! Všechny ty klamy a zmatky a nedostatky, ten na poplach bijící zvon jsem já sám – ne On! 26