Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
Kdo všechno v noci té Tě hledá, Bože!
Všech vzpomínám a spánek oči míjí.
Zřím tisíc běd, jimiž se lidstvo svíjí:
jak trpitel, připoután na své lože
Tě volá, prahna po svém vykoupení,
jak, zmožen, vítá nové světlo denní
jak příslib života. A matek hoře
zřím, zlomených nad dětmi nešťastnými,
jak duchem vinou je i lokty svými
k svým srdcím sedmibolestným. A z moře,
kde na dně ve vraku jsou uvězněna
bijící lidská srdce v rakvi z kovu,
zvuk ostrý přenášejí její stěny
ke sluchu mému tichem noci znovu
a úzkost jejich, živě procítěná,
mé čelo potem smáčí. Mocný Bože,
na všechny trpící v té noci shlédni,
sen tichý sešli na nemocných lože
a srdce bolestná těch matek zvedni
a podrž v dlani Své. A všechno hoře,
jež noci celé v klece srdcí bijebije,
dej spánku v moc, ať všechny vykoupí je,
i hrůzu těch, již hynou na dně moře.
34