Všechno musíš přetrpět,
Všechno musíš přetrpět,
vším se probít,
velkých bolestí neželet,
malými radostmi ožít,
spoutaný, duchem dát se v let,
zbodaný, srdce do ran svých vložit.
Důvěrou čelit pohledům jedovatým,
úsměvem na ně odpovídat,
v ticho a krásu se vtělit,
ze smutků svých se nezpovídat,
o radost s každým se bratrsky dělit.
Každému požehnat,
kdo práh tvůj minul, aby se nevrátil,
každému dobré slovo dát,
i tomu, kdo řád svůj neplatil.
Den dnem ti nebuď, nocí noc,
když dobrý skutek požehnáním
by nestlal se v ně jasem v tmu
a povzbuzením v svitu ranním.
76
Myšlenku dobrou na úsvitě
všem pošli jako světlo denní –
a těm, kdo hořem zranili tě –
dej pochopením odpuštění.
77