Ležím na mechu –

Marie Calma

Ležím na mechu – Ležím na mechu –
země mne nese, zvedá větru šuměním. V jejím oddechu je síla, kterou duši naplním. Mé tělo tíže je prosté, splývá s vším, co kolem kvete a roste dechem tajemným. K zemi mám blízko, do nebe daleko je: ukaž mi, země, nebe své, jež bylo by moje! Nestačí s tebou být, denně brát z tvých darů propastna, jinak bych chtěla krásy tvé být účastna. Kvést, zrát a plody dát! 94 Aby mne někdo přišel očesat a větve mé při tom nezmrzačil, jak strom bych mohla zaplesat, malý pruh země by k štěstí mi stačil, odkud bych širé nebe uviděla a svůj pruh země jeho krásou přioděla. 95

Kniha Rozhovory s Bohem (1930)
Autor Marie Calma