Dnes ďábel stanul za mnou,
Dnes ďábel stanul za mnou,
zdroje vůní když země rodila,
vzduch dýchal opojením
a stín se snesl po úpalu denním
do korun stromů: „Totoť vše je tvoje!“
A rudým pásem vášně spjal mé boky:
ze země žhavých písní tryskly sloky,
rty byly nablízku, jichž dech mne omamovalomamoval,
a měsíc, dřív než za mraky se schoval,
rozpjatou náruč svitem postříbřil mi.
A žal, jenž na dně srdce ještě zbyl mi,
šel krotce spat. – Krev ke spánkům v té chvíli
mně vyšlehla: Tam jdi, pruh cesty bílý
kde kyne ti! Tam konec bude muce,
rty žhavé najdeš tam a oči, ruce,
ráj úsměvů, polibků opojení.
Jen oči, ruce, srdce při tom není?
Tak málo, ďáble, tvoje peklo skytne?
Chci celý ráj mít v jednom políbení!
A Bůh mé touze žehnal nenasytné.
101