Strom se zemí spjat je úžeji
Strom se zemí spjat je úžeji
než člověk proměnlivý.
Hluboko, široko vrůstají jeho kořeny
silou její ztuženy,
spjat je s ní klíčení divy.
A člověk, prach nad zemí zvířený,
těká jen po ní
rozkoše chtivý.
Ze stromové kory míza se roní,
jež v zemi pramení,
vůní se roznáší v prostor.
Člověk, jenž zrakem svým objímá obzor,
když se mu otvírá,
prázdno jen podpírá,
nenese země sladkou tíhu
na svém rameni.
Živel neb člověk, strom zemi když bere,
i její vlastní tělo dere,
tak těsně strom se zemí je spjat.
102
A člověk nikde nestaví kroky,
ve změně prožívá dny své a roky,
ponořen v chvat.
Celý svět zdá se mu vlastnictvím,
všude stře chtivosti síť.
A zatím nenazve ani tu píď,
kde zdřimne, majetkem svým.
103