MŠE ZA ZESNULÉ
Někdy se vracím k lidským zvykům;
je třeba dát daň i kostelníkům.
V podstatě mše není tělo jen s krví,
je v ní i chléb, který pátery živí.
Svíčky ti odměří, modlitbu skoupě,
klečíš tam, vypadáš před Bohem hloupě.
Na stěnách svatí neteční,
kněz místo v roucho smuteční,
jak při mši za mrtvé se sluší,
oděl se v červeň, jež tě ruší.
A z krovek mohutných těch zad
i z hlasu bez ozvěny citu,citu
na tebe přímo čiší chlad.
Jdeš za paprskem, jenž se chví tu
na holých stěnách, lavic koutech,
a duše tvoje úpí v poutech,
jak vlekly by ji na mučení.
122
Vše je v tom spíš než k mrtvým úcta,
než tiché k Bohu přiblížení.
Cos šeptají tvá schladlá ústa
v odpověď na to, co zde není,
a cítíš, tam, kde slunce září,
že před Bohem je místo tvoje,
a pod tou klenbou, na oltáři,
že k němu hrozně daleko je.
123