PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE

Marie Calma

PRAVOSLAVNÉ VELIKONOCE (Vzpomínka z Kijeva)
Zlato slunce na kopulích zlatých jako by roztálo a kropilo jiskrami zpochmurnělé tváře svatých a ikon klenotnice. Divné vůně pronikaly nozdrami, kouzlem spjata, jako nevolnice byla vůle. V nás i nad námi mluvily hlasy o hříchu a o pokání, v sloup ustrnul živý člověk v tobě. Kolem, po zemi, plazily se lidské stíny a v prsa se bily. A srdce bylo sevřeno v sobě jak bezkrůpějná věc. Steré trýznivé pocity v tobě se slily, jak zhypnotisován zlatými skvrnami, jež v oči bily – stál jsi tam neživý. Jen oči žily. 124 A vnímaly všecko: I hru herců – kněží i zlata uhrančivou moc na bezmocné davy, výrazné hlavy, věnčené tiarami, v nichž mezi drahokamy svítily krvavé rubíny a černých očí noc rozdávala bázeň. Viděl jsi krutou kázeň, jež vládla tu, beznaděj rozžatu v pokorném zraku a v posunech těl, k zemi přišlápnutýchpřišlápnutých, jak se chvěje všecka hrůza beznaděje. A pak zněly hlasy... Mocné rozhlaholené basy vousatých kněží 125 v tiárách zlatých. A chvěly se pod klenbou věží zvonům podobny, zvoucím na boží soud. A tváře svatých a každý kout i postavy, přibité k zemizemi, vnímaly zvuky ty pádné, jak Bůh by jimi děl, že viny není žádné a všechno odpuštěno. A nad koberci těl jak díkuvzdání zaznělo úlevné a tiché štkání. 126

Kniha Rozhovory s Bohem (1930)
Autor Marie Calma