VEČER

Marie Calma

VEČER
Tu barvu pohoří, když slunce zapadá, tu štětcem nezachytíš, slovem neoděješ. Je vesmír blízký tak, kraj jedna zahrada, a ty před krásou tou, jež usíná, se chvěješ. Tyrkysy pohoří jsou v zeleň zasazené a růžová je spiala nebesa; trávníky, lehkou mlhou potažené ve fialových lánech u lesa, se roztančily. Hoří nebes lem a zapaluje obří výšky hor. Do ticha noci propadá se zem a tajemno se klene přes prostor. A nakonec, až v dálkách sametových hvězd světy zalesknou se stříbřitě, snít bude země o tajemstvích nových při probuzení v ranním úsvitě. 46

Kniha Tatry (1935)
Autor Marie Calma