O lásce nemluvím – mně stačí víra.

Marie Calma

O lásce nemluvím – mně stačí víra. O lásce nemluvím – mně stačí víra.
A přec, můj Fauste, dívčí je to touha a jistě ne tvé lásky malá míra, že slyšet chci a byť jen slova pouhá: Markétko, rád tě mám, tak rád, vždy znova. Zvuk hlasu teplý, drahá tvoje slova, jež tobě ničím, duše má si schová a o samotě si je opakuje.
Jsou pýchou mojí! Radost vybuduje z nich štěstí zázračné. My, Fauste, oba, ty, filosof, já dívka, i když svět mi jen citem jeví se – jsme oba dětmi, jež za motýlem letí. Slov tvých zdoba mně as co květu pelu ozlacení. Nešetři jimi. Nikdy dost jich není. Pro krásu mou, tak jako slunce nebi – slov teplých lásky je mi zapotřebí. 27