Jak bohu rozumím, jej miluji
Jak bohu rozumím, jej miluji
a v něho věřím? Jenom láskou svou!
Tou s přírodou se, s věcmi sbližuji
i s lidmi, kteří dosud záhadou
mně byli. Velkou láskou ke všemu,
co žije bez ní, v hříchu temnotě,
podobno očím, které v slepotě
nevidí dne, jak jarní pohodou
svou zlátne. Velkou láskou ke všemu,
co po ní touží, co ji vdechuje
i vyzařuje, v srdce dobrotě
vše nehodné i hodné miluje.
Oddanou láskou k celé přírodě
a svrchované její nádheře,
poznáním, které v každé příhodě
přijímá milost boží v důvěře.
Pokornou láskou, která sblížení
si žádá všechvšech, a k výšinám svůj hled
když obrací z všedního plížení,
pro duši žádá si jen k nebi let.
Tak Bohu rozumím, jej miluji
a v něho věřím, velké lásky dělnost
když poznávám a s Faustem sděluji
tajemství, které skrývá nesmrtelnost.
40