Mé šaty barvy poupat jabloňových,
Mé šaty barvy poupat jabloňových,
průsvitné šatečky ve větru vzduté,
zas vidím vás při chůzi vítězné
toho dne lásky, kdy nedotknuté
jak závoj nevěstin a líbezné
jak úsměv nevinný, jsem nesla vás
s ozdobou vonnou květů jasmínových.
Jak v kleci pták se schoulí v dřímotě,
by o písni, již za dne zpíval, snil,
v záhybech vašich v skříně temnotě
je uvězněno kouzlo toho dne,
jenž největším mne blahem naplnil.
Za jitra pták zas k písni procitne,
načechrá křídla, tílko v pohybu
se octne bezděčném a ptačí tvar
z klubíčka peří život vybaví.
Než schoulen dál do vašich záhybů
sen zůstane a život nevpraví
již pohybem se do růžových par.
Krajková křídla, vzdutá jásotem
kdys lásky, v kleci temné skříně splihnou
a hedvábným nezazní šepotem
sukénka v chůzi. V záhybech se mihnou
vybledlé barvy, aby krásy zmar
jen připomněly očím, které zjihnou.
64