Má otce však náš hošík, stálý druh

Má otce však náš hošík, stálý druh Má otce však náš hošík, stálý druh
již zábav našich. V dcerušky mé sluch to divně zní, když hošík horuje o otci svém, jak zázrak byl by, Bůh; dnes za městem že byli, sděluje, kde zřeli plno věcí podivnýchpodivných, a zítra, že mu otec daruje z papíru draka, knížku věnuje, kde psáno o hrdinných rytířích, o krejčíku, jenž zabil sedm much jedinou ranou. A mně zdálo se, co nevidět stín hrozný vykročí, jejž dosud dítě moje nezřelo, a způsobí, by prvně bálo se, když hlavičkou se o mne opřelo v mateřské přituleno náručí. Jak říci to? Vždyť sama pochopit dřív musím, otec dětem sluncem je a matka zemí, v které kořeny své mají sic, než sluncem stvořeny že byly, cítí. Spojeny jak strom jsou s lůnem matky, ale uchopit by slunce chtěly, které otcem je a zázračné, že svítí zdaleka a nepoutá, jak láska mateřská, jež láskou svou i péčí poutem je. I dcerka má dnes touží, příběhy o slunci, otci svém se pochlubit a ptá se hláskem, který do něhy nezvyklé sládne. Mně je, pomodlit že mám se dřív, než povím, s vysoka proč září slunce, mateřský když cit 90 je blízko tak, že všechno pochopit zná hloubkou svou, i to, že prosté pout chce dítě jednou jako otec být, by jak on mohlo v dálku uniknout. 91 OBSAH:
I. PŘED PŘÍCHODEM FAUSTA5 II. MARKÉTKA MILENKOU23 III. MARKÉTKA O SAMOTĚ51 IV. MARKÉTKA MATKOU77
E: av; 2007 [93]