Kořeny se zatínají v země prsť,
Kořeny se zatínají v země prsť,
každá větev chce svou krásu, květů hrst,
všechno voní, roste, klíčí,
fialkami, petrklíči
modrá se a žloutne sad.
Někdo říká – mám tě rád.
Vlahé vůně větrem vlají,
chodíš jako v mrákotách,
oči se ti usmívají,
něco znají, něco tají,
touhou jsi se sladce zmát.
Chtěl bys jako ústa květu
jaro jako vláhu ssát,
volat, zpívat – mám tě rád!
A když slunce líbá zemi
polí lán,
nezůstat tak mezi všemi
nelíbán.
Moudrost kladeš pod závoru
a v tom jarním ptačím sborusboru,
krásou, vůní opojen,
kukačku chceš slyšet jen,
aby někdo opakoval
stokrát třeba, tisíckrát,
mám tě rád – tak rád – tak rád!
11