Pod korunami kvetoucích snětí,

Marie Calma

Pod korunami kvetoucích snětí, Pod korunami kvetoucích snětí,
 jež nemají vrásek, smrti, mně ustel. Budu mít bílou a vonnou postel všech jarních lásek, jež tudy šly. Rzi podzimu oči mé nespatří, květ zakryje vše – i hrob. A ty má víčka sklop, jak paprsek padl by na ně, ať v osiřelý můj klín a žalem protknuté skráně nepadne stín. A místo umíráčku,umíráčku ať kos mi zazpívá v černém fráčku a modrý zvonek zakývá. Světa nejkrásnější sen na věčnost ponesu si: jarní, kvetoucí den. 28

Kniha Jarní zpěvy (1929)
Autor Marie Calma