Neříkej, nemysli, milý,
Neříkej, nemysli, milý,
že jsme se přenáhlili,
když jsme si jako dva šípy letěli vstříc,
když jsem ti srdce své přinesla na dlani,
v pocelech teplou krev rozdala marnotratně,
když jsme tak chvatně
sobě se svěřili,
když jsme si věřili,
jako by na věky platně
bylo možno dát lásku
a neželet.
Neříkej, nemysli, milý,
že jsme se zaslíbili
na řadu let.
Léta tak nepojí
jak chvíle jedna
v radosti žitá,
léta tak nedvojí,
jako den všedna,
bolest jenž skytá.
Horoucí srdce mít, hořet s ním,
tajemstvím chvět se úchvatným,
které nám šeptem kdos dones,
o tom-li víš, ať neželíš –
blaze ti bude podnes.
57