Po lesích bloudím hlubokých,

Marie Calma

Po lesích bloudím hlubokých, Po lesích bloudím hlubokých,
je mi, že spolu jdeme. Hochu můj, pověz, kde jen as své lásce usteleme? Bude jak ptáče ve větvích volně a sladce vzlétat, bude nám dole na mechu v kytice těla splétat? Bude nám v bílém jeteli na orosené stráni, kde se vzduch zlatem tetelí, zpívat své písničky zrání? Ať vede nás i přes strže, přes trní třeba a hloží, jenom ať jednou doroste do krásy před tváří boží! 74

Kniha Jarní zpěvy (1929)
Autor Marie Calma