Jaro, proč mne dnes bolí tvá krása,
Jaro, proč mne dnes bolí tvá krása,
proč hledá stín zrak sluncem oslněný?
Co značí kol úst ta bolestná vráska?
To proto, že nic není bez proměnyproměny,
ani pohled muže, ani úsměv ženy
ani jeho láska?
Přece dnes slunce stejně jasně svítí,
jak svítilo včera,
ještě daleko je do večera
a na lukách plno je kvítí
a příslibů ve vzduchu.
Proč je mi těžko tak
na srdci, na duchu,
proč mlčí les
a všechny cesty za horami
jsou slepými uličkami,
když ještě včera všechny k němu vedly
a touha sedala jak pták
až na vrcholcích jedlí?
91
Ten tón, ten bolestný tón
neměl mi padnout do jásotu,
dech mi měl stačit až dokonce
na vysokou štěstí notu,
na radostných výkřiků ples,
ozvěnou měl mi je vrátit
protější les.
A přec –
i do větví kvetoucích blesky sjíždějí,
i v nich jednou hrůzou zašumí
a jindy nadějí.
A než se jim náruč plodem oděje,
dřív květy jim smyjí těžké krůpěje.
92