Na stinném prostranství u kostela

Marie Calma

Na stinném prostranství u kostela Na stinném prostranství u kostela
zahrádka kvete tam a za ní škola. Do bílé světnice, mojí skrýše, lesy se dívají s horské výše, louka se zelená na stráně boku, na hřbitov sotva je několik kroků. Šťastnou svou podobu beru z té stráně a jako v zrcadlo dívám se na ně, na louku, na lesy, zelené pláně. Vždyť i má duše i tělo se vlní, předtucha uzrání mízou je plní, vždyť i můj život dal hřbitovu daně. A když se do oken slunce mi dívá, vím, na mně záleží, mrtvá či živá zrodí se láska má v samotu mou, paprskem bude-li, světlem, neb tmou. 97

Kniha Jarní zpěvy (1929)
Autor Marie Calma