Do svých vlasů chytám

Marie Calma

Do svých vlasů chytám Do svých vlasů chytám
 stříbrnou měsíční záři... Měsíc je milencem opuštěných, milencem s dvojitou tváří. Tou jednou láká a druhou neslibuje. Když za mraky vpluje bílý a chladný, je jako milenec zrádný, jenž úklad snuje. Je magnetem nocí, zná kouzlem mrhat. Po jeho paprscích až k nebi lze šplhat. Zahleděn na zemi zůstal na nebi nehybný, ruce mi v klínu uspal. Kdybych je zvedla teďteď, bolest bych ucítila, prázdno bych do nich zachytila. Ruce své spínám na klínu, prchám před ním do stínu. Nechci se dívat na jeho divy, svit má uhrančivý ten milenec noci chtivý. 119

Kniha Jarní zpěvy (1929)
Autor Marie Calma