Jak vláhu v zprahlé půdě zašlý květ

Marie Calma

Jak vláhu v zprahlé půdě zašlý květ Jak vláhu v zprahlé půdě zašlý květ
tě přijímám, jak nebe mraků lem, když dlouho žárem přetížen byl svět, jak víčka spánek po dni neklidném. S důvěrou, s jakou poddává se strom jarnímu větru v chvění prostoru, a pokorně, jak opře se, kdo chromchrom, o silných paží vlídnou oporu. Tak přijímám tě, jako jasný bod v čekání temnu ten, kdo bloudil dost, jak žíznivému vítaným je plod a v samotě je milý vlídný host. A přijmu, až mne láska s tebou spojí, oddaně duši s tělem pod obojí. 10

Kniha Sny v sonetech (1927)
Autor Marie Calma