Měj rty mé, které duší těla jsou,

Marie Calma

Měj rty mé, které duší těla jsoujsou, Měj rty mé, které duší těla jsoujsou,
a líbej míň a dlouze raději, když lásce líp – jít moří záplavou, než v dešti drobných něhy krůpějí. A v tvém-li zachvívám se objetí jak v bouři list a můj když prosí zrak o smilování tvoje v dojetí – mne ještě líbej – ještě dlouze pak – až ke snu, abych toužila ti vstříc i v snu i v bdění svém, jak v prvním dni, a polibek, jímž zulíbáš mi líc kdys naposled, přec nebyl poslední. Až oči zavru, budu v každý čas mít lásku tvoji skrytu v stínu řas.
21

Kniha Sny v sonetech (1927)
Autor Marie Calma