BOŽÍ ZEMĚ

Marie Calma

BOŽÍ ZEMĚ
Mám ticha plný sluch, dlaň větru laskání a všude, kam jen zřím, je v kráse přistání. Modř nebe nad hlavou, pláň širá bez kazu, jdu krásou, stvořenou k božímu obrazu. V soumraku zeleně běl květů lahodí, je hvězdic odlitkem kvetoucí jahodí. Kraj lesa s obzorem, a já v něm ztracena, v něm louky mění se v barevná přadena. Zřít stopu člověka, jak božím krajem šel; on lesy vykácel, zem v dílce rozkrájel. 54 A země v pokoře jho jeho přijala; je lidem k užitku, však boží zůstala. 55

Kniha Nad strží (1944)
Autor Marie Calma