CHVÍLE
Jen chvílemi je význam žití značen,
jen z chvil čar života je upředen,
ne dnů, ne let, chvil čarovných jsi lačen,
těch neuchopitelných jako sen.
Čarovné chvíle dotek opět cítím,
motýlích křídel závan v přeletu;
jdu za ní zas, ač vím, že nezachytím
pel polibku, jejž stele do květu.
A navrátí se ještě? Jak by mohla?
Dech její splynul s větru závanem,
koruna stromu v souhlasu se pohla
a ticho v stanu je i nad stanem.
Jak křídla větrem plachtoví se vzdulo,
ta chvíle tolik drahá byla ti,
kus tvého života v ní uplynulo,
jak v strž když zadíváš se v závrati.
Něco z té chvíle v očích se ti leskne,
rty vkroužily se v úsměv prchavý,
a tolik vůle je v tvé touze teskné,
že snad i čas na chvíli zastaví.
90
A jako zapomnění by ses napil,
je uhašena žízeň žalů tvých,
čarovnou chvíli-motýla jsi lapil
a zadržel ho v dlaních umdlených.
91