TICHÁ MŠE

Marie Calma

TICHÁ MŠE
Je ticho, jako proud, jenž v spánku ustrnul. Potichu stele si potápka v rákosí, do ticha vidím plout červánky nad lesy a tiše list se hnul, stín přelét’ nebesy. Neslyšný noci dech i křídla ptáků spjal, pel usnul v poupatech, květ snem se zadýchal. Již nic se nepohne, šum větví oněměl, kam oko dohlédnedohlédne, kryt korun zprůhledněl. Svit hvězd se mihl v nich, třpyt luny do nich pad’, a v lesních zákoutích vyrostl stínů hrad. 110 Les celý neslyšně za noci měsíční se modlí pokorně mši tichou půlnoční. 111

Kniha Nad strží (1944)
Autor Marie Calma