Stále tvé city, ženo,
Stále tvé city, ženo,
studená ruka sráží.
A ty přec pro všechny máš otevřeno
a tvoje láska sedá na zápraží.
Jde kolem cizinec
a smlouvá o ni, draží,
a jiný jako lupič chce ji schvátit –
a třetí myslí, že lze zlatem platit,
co na tisíc je zámků uzavřeno.
A čtvrtý, pátý, všichni mimojdoucí,
jsou jako stádo o tebe se rvoucí,
tu záludně, tu prudce dotírají.
A tvoje vděky zatím kvetou, zrají,
pro náruč, která přijde nečekaně.
Máš oči zasněné a horké dlaně
a myslíš na něho
a žiješ v touze
po někom, který přeludem je pouze
a jehož nikdy nestaneš se ženou
a kterého přec věčně budeš hledat
svou celou touhou marně rozdychtěnou.
13