Co písní vyhraje vítr na podzimních stromech!
Co písní vyhraje vítr na podzimních stromech!
Jdu a jdu...
V protějších lomech
krvavé žilky prosvitají,
obnažené srdce země
v nich se tají.
Jdu a jdu...
a se mnou a ve mně
srdce bije,
mé vlastní i té země,
která vlhká, rozplakaná
pod kročeji mými uhýbá.
Kolem zlata kořist rozestlána,
větev na cestu se nahýbá,
oblak mlhy visí
nad předměstím,
v samoty pach syrový se mísí
kruté tesknoty.
Rudé jeřabiny visí nad ploty
jako útržku cár nad návěstím,
jak krev předtuchy nad krátkým štěstím.
Jdu a jdu...
Smutek se mi z duše neztrácí,
nad zánikem listí krvácí
31
jako srdce před rozchodem.
V obloze terč slunce vzplál
krvavě rudým bodem,
a do snů svál
vítr hrst podzimního listí.
Jdu a jdu...
A nade mnou
je mlha s tmou
a vítr v stromech svistí.
32