Bylas v mém náručí chtivá a žhavá
Bylas v mém náručí chtivá a žhavá
a blažená,
na prsou dlela mi milá tvá hlava,
tak blízká a vzdálená.
Smutek můj odvanut pocitem radosti
z dálky se díval na hru našich rtů –
a přece jsem srdce tep počítal s úzkostí,
zda-li se v chvění tom dopočtu,
že budeš má.
Ženo a hádanko chladná a žhavá,
uhádnout nemohu,
živou-li bytost či mátohu
k prsům svým tisknu,
živa či mrtva se vzdává mně láska tvá?
Skryj se mi za ňadra jak ptáče do keře,
proč se tak chvěješ a mateš?
Včerejška zapomeň, přitul se v důvěře.
Čím jsem ti ublížil, čím jsem tě roztesknil?
Nemluvíš, jenom se dívášdíváš,
v dálce jak bys byla na sto mil,
píseň si neznámou zpíváš.
Pohádko, hádanko, mlčí tvůj zrak i ret,
pověz mi, neteskni, kterak tě zadržet?
46