Čtyři byli, všichni moji byli,
Čtyři byli, všichni moji byli,
bratr, manžel, otec můj a matka,
nad hlavou mně nebe vytvořili,
promlouvali ke mně slova sladká,
podpírali v žití skutkem, slovem,
vzpjali pevnou klenbu nad domovem.
Odešli pak. Samota mně zbyla.
Jejich slova tak ji naplnila,
že na moji hlavu utýranou
jak zář věčné lampy z temna kanou.
Čtyři sloupy k lásky baldachýnu
skácely se v prach a v hrobu hlínu,
a přec láska, kterou měli v hlase,
do vesmíru ještě rozpíná se,
stuhy povzbuzení kol ní vlají,
korouhev mé vůle podpírá ji:
ze čtyř lásek, jež mi dalo žití,
čtyry hvězdy nad hlavou mně svítí!
62