Trochu stříbra do vlasu,

Marie Calma

Trochu stříbra do vlasu, Trochu stříbra do vlasu,
trochu smutku do hlasu – a život jde dál, ani se za tebou neohlédne. Co oko tvé shlédne, vše je tvétvé, a přec ti nic nepatří. Vezmeš poutnickou hůl, lidem cestou rozdáš srdce půl a žádný se s tebou nesbratří. Krotce, jako v klec zaleze na konec duše tvá za mříže zvyků. Budeš zobat semenec všedních styků, tisknout ruce maně podávané, usmívat se na úsměvy lhané a na konec jak žils, tak mezi nimi zemřeš. Cizinec. 65

Kniha Večery (1929)
Autor Marie Calma