Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji,

Marie Calma

Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji, Svou krásnou cestu, kdo by neměl ji,
 kam vzpomínka tě celou duší táhne, jak tenkrát, když jsi láskou oděl ji, jak nebe sluncem svým. Tvým tajemstvím je plna cesta ta, jež v strž se váhne. Je mechem vystlána pro ticho tvé; jdeš bez únavy, kam tě vede spád, jdeš s někým zas, kdo s tebou dlíval rád na cestě té. Zas cítíš přítomnost, i bohatství i krásu lásky své, jež na té cestě kvetla před lety. Tam vývrat známý – proudem vymlety jsou kořeny. Les stárne jako ty, jen pomaleji. Roky přeletí, tvůj život bude skončen – jeho však dál poplyne do říše staletí. 73

Kniha Večery (1929)
Autor Marie Calma