HAMLETOVA KLETBA
Buď čista jako květ,
pomluvě neujdeš –
a věrna v srdci svém,
vždy sklidíš klam a lež!
Tvou čistou samotu
ti přijde zloupit kdos
a za ráj v srdci tvém
ti krutý podá los.
Až lásku dozná mu
tvůj důvěřivý ret,
on v hrudi pekla plam
a nebe na ústech
tě strhne v strast a klam.
Buď průzračná jak zdroj,
jenž v horách pramení,
a proti kalu broj,
pro lásky znamení,
on, posilniv se v boj,
v proud vrhne kamení.
Když lásku rozdat chceš,
jen k nebi povždy miř,
ke hvězdám nedojdeš,
však jistě na pranýř!
94
A proto za věno
ti věčný dávám strach,
ty každého se boj,
kdo překročí tvůj práh,
a každé slovo važ,
a každé touhy let,
a každý polibekpolibek,
než ret se s retem střet,
ať zradou zhořkne ti!
A každé něhy dar
ať k duši připne ti
snů nejkrásnějších zmar!
Své srdce znavené
vždy k novým touhám nuť,
chtěj štěstí zdvojené,
však věčně sama buď!
95