LIDKA.
1.
Lidko, kdypak řeč žádosti
bude splněna?
kdy budu smět říct s radostí:
Lidko ty jsi má!
2.
Žádný den a žádná chvíle
není zmařena,
abych si nemyslil mile:
Lidko budeš má.
3.
Jak tě spatřím, milost hoří
v srdci nevinná,
a ve mně tu žádost tvoří:
kyž jsi Lidko má!
4.
Jak jen usnu drobet milemile,
tak se mně hned zdá,
bych byl třeba vzdál na míle:
že jsi Lidko má.
5.
Tvůj pohled a tvou podobu
mám před očima,
kde jen jsem a každou dobu,
všudy Lidko má!
6.
Překážky snad musí míti
každé stvoření,
co však osud bude chtíti,
žádný nezmění.
7.
Protož Lidko doufám silně,
že jsi upřímá,
a že také neomylně
vždy zůstaneš má.
[10]