DÍVKA NEZNÁMÁ.

Václav Hanka

DÍVKA NEZNÁMÁ.
1. Jen sem tebe jednou zhled, dívko spanilá, vroucís milostí mé hned srdce ranila. 2. Ach, jak sem si těžce vzdech, vida v pohledu nevinnost a radost všech vábných výhledů. 3. Usmívání milosti nepřemožené, vzbudilo mé čilosti neutěšené. 4. Zamodralé oko tvé plné živosti, kam se vrhlo, všudy své vrylo milosti. 5. Ach, jak si je stydlivě k zemi sklopila, když má noha bázlivě chod tvůj stopila. 6. Ještě vidím, jak se smál jasný měsíček, a jak tvými vlásky hrál libý větříček. 7. Tebou krásná, ve spaní sem se obíral, při mživém hned svitání na tě zpomínal. 8. Kdybys ty mnemne, jako já tebe miluji, milovala, dívko ctná, jak já miluji! 9. Pakbychom se vodili majíce zde ráj, spolubychom chodili v utěšený háj. 10. Ale ty mě divčinko neznáš ještě sic, a snad tě ach růžinko nespatřím již víc. [9]