Osamělý.

Matěj Havelka

Když to boží slunečko K západu se sklání, Tu to moje srdečko Nemá doma stání. Temný večer se vlní Nad věžemi města, A mne temný stesk plní, A ven jde má cesta. Ven, k zahradě zelené Do hustého křoví; Tam mé srdce stísněné Žal svůj luně poví. Samoten tu sedávám Na měkkém trávníčku, Vzdychaje si: „sám a sám Jako ty měsíčku.“ A tím jaksi lehčeji Dech se z prsou vine, A tím jaksi jemněji Luna tichá plyne. A tak když to slunečko K západu se sklání, Nikde moje srdečko Nemá doma stání.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

669. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZLATÉ PRÁZDNINY. (Ferdinand Tomek)
  2. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  3. Dokola noc, černo žití, (Josef Holý)
  4. CESTOU (Čechoslav Ostravický)
  5. Varoň. (Antal Stašek)
  6. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti, (Gustav Pfleger Moravský)
  8. JARO. (Miloš Červinka)
  9. 73. Tajemný háj. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. V DÁLI. (Jaroslav Goll)