Osamělý.

Matěj Havelka

Osamělý.
Když to boží slunečko K západu se sklání, Tu to moje srdečko Nemá doma stání. Temný večer se vlní Nad věžemi města, A mne temný stesk plní, A ven jde má cesta. Ven, k zahradě zelené Do hustého křoví; Tam mé srdce stísněné Žal svůj luně poví. Samoten tu sedávám Na měkkém trávníčku, Vzdychaje si: „sám a sám Jako ty měsíčku.“ A tím jaksi lehčeji Dech se z prsou vine, A tím jaksi jemněji Luna tichá plyneplyne. 6 A tak když to slunečko K západu se sklání, Nikde moje srdečko Nemá doma stání.

Kniha Básně (1873)
Autor Matěj Havelka