Trojí píseň.
Když se někdy mysl moje
V světské pletky zahrabe,
Získá klidu a pokoje
Pohlednutím na Labe.
Trojí zazpívám si píseň
V citů blahém výletu,
Tak pozemských šaleb tíseň
Mezi větry rozmetu.
První zpívám na padouchy,
Jenž se v sváru kochají
A pod přátelskými rouchy
Jed obuzný chovají.
Z Krkonošů, ze Šumavy,
Ze všech našich hor a skal
Spravedlnosť kéž vystaví
Nebestrmný soudný val.
A s té výše do propasti
Kýž je po věky vrhá;
V té se kochajíce slasti
Nechť obouzí druh druha.
Druhou písní slavím lásku,
Sladké citů vlnění,
Outlou něžných duší pásku,
Božské v srdci tušení.
32
Lásku, jenž vším světem hýbá,
A když jaro přiletí,
Do červena růži zlíbá
A své službě zasvětí.
Lásku zpěv můj druhý slaví,
Hvězdu všeho života,
Jejíž úsměv ráje staví,
Kde děsila pustota.
Do těch dvou pak zpěvem třetím
Na drahou vlasť zpomenu,
Na modlitbě vzhůru letím
K všemocnému ramenu.
By jí ráčilo popřáti
Rozkvětu a podaru,
A od ní odehnat dáti
Rozdvojivou nešvaru,
By jí ráčilo popřáti
Podaru a rozkvětu,
By si mohla vyzískati
S právem srostlou osvětu.