Po bitvě.
Umlkl již rachot střelby,
Ztichl ryk zoufalé kvělby,
Ticho vládne krajinou.
Ticho klidné, ale děsné,
Úžasem ti kročej klesne,
Z oka slze vylinou.
Sem pohlédni, vlasti drahá,
Jakou úrodu má snaha,
Hájící tvou svobodu!
Aby tolik věrných kleslo,
Vyžadovalo tvé heslo
K světských sporů rozhodu.
84
O ty! Pane všemohoucí,
Jenž ve výši hvězdoskvoucí
Věčný řídíš světů běh!
Ty, jenž vládneš bleskem hromu,
Jenž udílíš zeleň stromu,
A fialce vůně dech!
Ladná všehomíra krása
Mocnosť Tvou a lásku hlásá,
Milostivý Pane náš!
Ty stanovíš tvorstvu dráhy
A na cestách lidské snahy
Zdar i zmar v své moci máš.
O! zboř nenávistné hráze,
Jenž ku člověčenstva zkáze
Stojí mezi národy,
Že zavrouce srdce přízni,
Vraždivou na vzájem trýzní
Hubí míru výhody.
Osvěť, Pane! lidské plémě,
By ten krásný domov země
Domovem byl pokoje,
Aby člověk dospěl k víře,
Že ho sníží až pod zvíře
Vražedlnosť výboje.
Cesty tvé jsou nevýzpytné!
Pakli moudrosť tvá zamítne,
Pane, prosebný náš hlas;
85
Je-li svatá vůle tvoje,
By dravých nepřátel roje
Vyřítily se na nás:
Posilň, Pane, naše síly,
Bychom každým tepem žíly
Věrní, hájili svou vlasť;
Neb tak zní tvá svatá kázeň:
V boj pro vlasť kdo nese bázeň,
Nezaslouží míru slasťslasť.