Besední.
Mezi všemi světa stánky
Nejkrašší jest beseda;
V ní zkvétají radovánky,
Jakých jinde svět nedá.
Ona strom pospolitosti
V zeleň živou odívá,
V kalich vezdejších krušností
Nektar plesu nalívánalívá.
Proto, bratří! besedujme!
Vesele si prozpěvujme!
Soused bavme souseda,
Ať je slavná beseda.
Kdo lomozem povinností
Kotrbu si ohlušil,
Neb při brku v shrbenosti
Údů pružnosť ukrušil,
126
Do besedy ať uteče!
Tam mrtvolu zotaví,
Svízel trampot s sebe svleče,
K novým snahám chuť zpraví.
Proto, bratří! a t. d.
Koho hlodá v tajném lůně
Stýskavá strasť nějaká,
Snad že měšec s kapsou stůně
Naříkavě na raka,
Pojď jen do besedy, brachu!
Ta všem steskům vyhoví,
Celá hejna trapných achů
Změní v rozmar růžový.
Proto, bratří! a t. d.
Komu nadělá milenka
Škádlivá v svém plápolu,
Neb rozmarná jemnosť-ženka
Zlých do srdce mozolů:
Beseda hovorným hlukem
Bouři v mysli ukojí,
A srdéčko zpěvným zvukem
Ze všech bolů vyhojí.
Proto, bratří! a t. d.
Beseda je chrám štědrosti,
Má v ní každý svou radosť;
Pán, nepán – jen cit švárnosti, –
A jsi uvítán co hosť.
127
Starý, mladý, malý, velký,
S šavlí, s kordem, bez zbraní,
Pí, čti, hovoř, chytej lelky,
Zpívej aneb karbani.
Proto, bratří! a t. d.
Ona v švárný celek splítá
Rozptýlených živlů směs,
Bez rozdílu kroje vítá
Ve svůj trudoplašný ples.
Kdo se sladkou touhou chvěje,
Krásnou pleť mít po boku,
Plně se mu toho přeje
V plesných rejdů poskoku.
Proto, bratří! a t. d.
Mezi všemi světa stánky
Nejkrašší jest beseda;
Nemít její radovánky,
Věru! bylo by běda.
Jest to v životě oasa,
V suchém písku květný ráj,
Vezdejšího žití spása,
Utěšený, slastný ráj.
Proto, bratří! a t. d.
128