Podivné ptáče.
Když jsem ondy na svět hleděl
A po tichu nářky ved’,
Aj, tu jakýs ptáček letěl
A na čelo mé si sed’.
I, řku, počkej krotký ptáčku,
Tebe já si ulovím.
Aspoň vyčkej, můj tuláčku,
Až se, co jsi zač, dovím.
Jdu a kouknu do zrcádka –
I toť jakýs netopýr –
Posuďte jej přátelátka,
Skreslím vám jej na papír.
Celý holý je ten ptáček,
O peříčku ani slech,
Žádný též nemá zobáček,
Kůži scvrklou, v záhybech.
Barvu má tak bledě plavou,
Dlouhý je na čárek šest;
Z vrabce přední půlka s hlavou,
Zadní půlka z lejska jest.
157
Z jakých krajů k nám přichází,
Soužímský starosta ví;
Na Žalostické prý hrázi
Dost a dost se jich rodí.
Právem přírodním přebývá
U mužů a u kmetů;
Jinocha však obouzívá
Co znak podlých záletů.
V hovoru se pamatuje
Na samečka málo kdy,
Rozmar zvyku vyslovuje
Jen samičku jeho vždy.
Zpívat ptáček náš neumí,
Samec ani samička;
Přec však jakés tajné dumy
Vějí z jeho tělíčka.
Blaho! má-li u vás hnízda
A na zázpěv: „Čím, čím, čím?“
Tajnou dumkou vám zahvízdá:
Že neviní vás ničím.
158